MOTTO
"Dej mi mladou duši, Pane. Ať nenaříká, nereptá. Dej, ať neberu moc vážně své pošetilé malé já. Dej mi, prosím, humor Pane a milost, abych chápal vtip,
ať mám radost ze života a umím druhé potěšit."

Kuba - ráj Karibiku 2017

26. července 2017 v 17:51 | Štefan Klíma |  Zajímavosti
"Cestopis" aneb co je pravda a co jsou fámy…
Cesta na Kubu se rodila poněkud zvláštně. Vlastně za ni může nehoda, při níž mi pochroumali páteř a ruku. A protože se zranění poněkud nedaří vyřešit, doporučil mi doktor, abych pro letošní dovolenou volil destinaci, kde bude teplo, a zároveň kde bude teplé moře. Hledal jsem několik týdnů, až nakonec vyhrála Kuba. Druhým aspektem, který byl rozhodujícím pro výběr, byla skutečnost, že není jisté, jak dlouho Kuba zůstane "svá".
Přes naši cestovní kancelář jsme si objednali hotel na Varaderu, nejproslulejší části ostrova. Musím se přiznat, že od počátku se ve mně mísily obavy a trošku i strach z některých okolností. Tou největší byla cesta. Skoro 10 tisíc km, to je přeci jen docela maso. Cestovka nám zabukovala letenky u společnosti Air France a KLM (pro zpáteční cestu). A značně nám to vychválila. Přiznávám se, ještě doma jsem na netu studoval, jakým přesně letounem poletíme. Přeci jen dvě hoďky do Paříže, to je v pohodě. Ale deset hodin do Havany…?
Další, čeho jsme se trochu báli, byly ubytování a strava. Komentáře na internetu se dost liší.
Po dřívějších zkušenostech z dovolených jsme tentokráte kufry neměli plné "až po víko". V neděli ráno jsme se odebrali na letiště do Prahy do Ruzyně. Mimochodem, pro mě to bude vždy letiště Ruzyně!


Na letišti jsme zjistili, že do Paříže letíme s ČSA. Let odstartoval přesně a byl pohodový. Sedačky v našich letadlech jsou dostatečně široké i pro lidi jako já, tedy pro lidi, kteří mají rameno jako dva jiní lidé. I přistání na letišti Ch. de Gola bylo krásně čisté a pohodové. Chvíli jsme však popojížděli po ranveji. Začalo mi být divné, že některými místy jsme jeli dvakrát. Inu, zanedlouho jsme byli uvedeni do správných míst. No jo, přijeli lidi z "východu". Takže žádný přesun "rukávem", ale hezky po schůdcích na beton a následně se proplést mezi kapkami deště do autobusu. Fuj, v autobusu se nás tísnilo tolik, že ani naše metro tolik lidí nepobere a navíc, teplota byla určitě nad padesátkou stupňů Celsia. Hnus velebnosti. Tož, MHD hadr. Během dvou minut jsem mohl košili ždímat. Převezli nás na terminál, ze kterého jsme se museli přesunout na jiný. To už nás naštěstí převážel klimatizovaný autobus. Za 20 minut objel budovu a vysadil nás na opačném konci. Gate jsme našli poměrně rychle. Člověk však má své potřeby a proto jsme se vydali hledat místo, kam i králové chodívali pěšky. Manželka si jej užila v pohodě. Pánové však měli smůlu. Francouzská uklízečka se rozhodla, že na toalety pány nepustí a že je uklidí. Pět kabinek a pár mušlí. Rozhodl jsem se, že počkám, neboť další toalety nebyly v dohledu. Když jsme přišli ke gatu, měli jsme cca hodinu a čtvrt do odletu. Čas se vlekl, ovšem ona Doňa také. Ulička plná pánů byla napjatá k prasknutí. Někteří pánové ze zoufalství zamířili na dámské toalety. Když už jsem měl cca 20 minut do odletu, požádal jsem (jistě mi dáma rozuměla, neboť moje směsice češtiny, angličtiny a španělštiny je zcela jistě impozantní) paní, že už musím :D. Ještě ukázala na zrcadla, vzala v poklidu hadřík a ona dvě zrcadla deset minut leštila. No, povím vám, užívala si to.
Nebojte, když jsem vyšel ke gatu, zjistil jsem, že odlet je odsunut. Z neznámých důvodů (letadlo stálo u gatu už v době, kdy jsme přistávali) se odlet opozdil o hodinu a půl. Přiznávám se dobrovolně, nemám rád čekání a představa, že cestování bude trvat o další dvě hodiny déle, ve mně radost tedy nevyvolávala. Když byl B 777 připraven k nástupu, zvedla se neskutečná masa lidí. Nakonec se dostalo i na nás. Postupně jsme se blížili k letadlu. Sedmimilimetrovými kroky. :D
Po nastoupení mi došlo, že moje největší obava se naplňuje. Jedním slovem - DOBYTČÁK (shodli jsme se na tom s dalšími cestujícími Čechy). Pokusil jsem se vsoukat do sedadla, ale marně. Ano, vím, nejsem nejhubenější. Leč, nebyl problém v místě bříška, ale v ramenou. Z jedné strany mi v posazení bránilo oplastování oken, které vystupovalo k sedačce zrovna v místě ramene. Na druhé straně končila sedačka v půlce druhého ramene. Takže druhé rameno zabíralo nejméně třetinu dalšího sedadla. No paráda…. A v tomto deset hodin. Pěkně děkuju….. Zlatá sedadla v letadle ČSA.
Let odstartoval z Paříže o hodinu a půl déle. Navíc jsme stoupali do bouřkových mraků, a to nevěstilo nic dobrého. Naštěstí "drobné" turbulence brzy ustaly a let byl povětšinou poklidný. Snažil jsem se stát u nouzového východu. Hledali jsme, jestli v letadle není volné místo, že bychom udělali chance. Bohužel, letadlo bylo do posledního místa plné. Nakonec se nám podařilo asi tak v třetině letu vyměnit místa tak, že jsme sice seděli za sebou, ale oba u uličky, kde je přeci jen malinko více místa.
Před cestou jsem se těšil, že let prospím, neboť jsem byl poslední dobou nějaký přetažený. No, co byste řekli? Ani minutu. Spánek nepřicházel a nepřicházel. Nakonec za celých deset hodin při letu z Paříže do Havany ani nepřišel.
Když jsme se po dlouhých hodinách přiblížili k Floridě a následně ke Kubě, objevily se na nebi opět bouřkové mraky. Přistání nakonec proběhlo docela dobře, až na poryvy větru, které si při dosednutí na dráhu s letadlem dělaly, co chtěly. Moc příjemné to nebylo, ale pilot nakonec letadlo uvedl do klidu.
Byl jsem zvědav, jak bude letiště v Havaně vypadat. Přeci jen, všechna média nám cpou do hlavy, jak je Kuba zaostalá. Příjemně mě tedy překvapilo, že na rozdíl od Francie, jsme vystupovali do rukávu a odtud se přemístili na imigrační kontrolu. A to byl masakr. Napěchovaná hala (přiletělo asi pět velkých letadel) nebyla klimatizovaná. U 15 pultíků "obsluhovali" přiletivší tu rychleji, tu pomaleji. Nestoupli jsme si zrovna moc dobře. V naší "frontě" se neustále objevovali problémoví cestující. Když jsme úspěšně prošli imigrační kontrolou a kontrolou zavazadel, vydali jsme se hledat kufry. Zážitek desetiletí :D. Jeden zřízenec nám řekl, že nám kufry vyjedou v pravé části haly. Tam však po kufrech Air France ani památky. Zeptali jsme se dalšího pracovníka a ten nás poslal do levé haly. Tam i u batožiny svítil nápis Air France. Jenže….přijížděly jen kufry z Madridu. Po delším čekání jsme se tedy vrátili do haly pravé a ejhle. Zde už jezdily ty naše. Přes dav lidí jsem se k nim prodral a upalovali jsme hledat náš kontakt z cestovky. Myslel jsem si, že už asi budeme poslední a všichni na nás budou čekat. Jako vtip dobré. Pána jsme našli a on nám dal odkaz na bus s číslem. Autobus jsme před letištěm našli, a jaké bylo naše překvapení? Byli jsme teprve třetí, kdo dorazil. Tož jsme opět čekali…..zpožděním a různými prostoji se nám celá cesta prodloužila na 24 hodin v kuse. Noční Havanou se autobus prokousal rychle a po dálnici, která byla hrbolatá asi jako naše D1, ujížděl k Varaderu. Do hotelu jsme přijeli ve tři hodiny ráno místního času. Umoření jsme se ubytovali na pokoji a po osprchování upadli do postele. Bylo devět hodin a dvacet minut našeho času.
Druhý den ráno jsme posnídali v rozměrné jídelně. Systém švédských stolů je velmi dobrý. Je z čeho si vybírat (po pár dnech ale člověku přijde i ten velký výběr dost fádní - největším problémem je vybrat si trošku lehčí a zdravější stravu - na tu se na Kubě nehraje). Nápojů je také dostatek. Trošku nepobírám připomínky na netu stran obsluhy. Zatím jsme neměli nejmenší problém. Jídelna sice již své pamatuje, ale celkově je bez problémů. Po snídani jsme se vydali "hledat" moře. Bylo hned za palmami. A žádná z krásných zkazek o nádheře opravdu nelhala. Nádherná desítky km dlouhá písčitá pláž s palmami a úžasně modrým mořem, které s přibývající hloubkou mění barvy. Voda čistá jak z křišťálové studánky. Ovšem teplota vody…..woooow. Neskutečné. Moře, no vlastně Atlantik, je zde teplý jako termální prameny ve Slovenských lázních. Jedním slovem - paráda. Po celý den věje příjemný vítr, který dělá z nesnesitelného vedra příjemné podnebí. Moře je zde opravdu dokonalé.
Ve čtvrtek jsme se rozhodli zajet podívat do Havany. Po cestě jsme viděli ropná pole (Kuba neměla ropu, ale nyní jí těží tolik, že je ze 60 % soběstačná). V souvislosti s těžbou ropy se uvolňuje i plyn. Ten Kubánci používají ve velké elektrárně, která zásobuje elektřinou skoro celou Kubu. Jadernou elektrárnu Kubánci rozestavěli, ovšem měla technologii Černobylu a po havárii v onom místě, stavbu zastavili.
Z Varadera vede do Havany dálnice. Místy klesá až na úroveň naší D1. Povětšinou je ale volná a rychlou jízdu brzdí jen všudypřítomní policisté s mraky pistolových radarů. Historické jádro Havany je relativně srovnatelné s dalšími městy ve Španělsku. Architektura i chudoba jsou velmi podobné. Největším rozdílem jsou možnosti nakupování. Díky přetrvávajícímu embargu chybí zboží.
Parádní je projížďka Havanou v kabrioletech z padesátých let. Můžete se kochat, ale i nasávat vzdych aut bez katalizátorů. Jen je i v kabriu vedro jako blázen. Navíc pálí i silná folie, která je na kožených sedačkách.
Auta vypadají jako původní, ale jen díky šikovnosti soukromých karosářů na Kubě. Ti jsou schopni za náležitý obnos vyrobit jakýkoli kus karosérie auta.
Aby nebyla mýlka, na Kubě jezdí i nová, moderní auta. Jsou však na příděl - za odměnu. Legálně se koupit nedají.
Od Kubánského průvodce jsme se také dozvěděli celou řadu zajímavostí, které vyvracejí zprávy našich sdělovacích prostředků.
Kubánci mohli opustit Kubu kdykoli. Jen se nemohli následně vrátit. To už dnes neplatí. Dnes stačí získat víza a mohou cestovat.
Na Kubě nebyla nikdy zakázána jakákoli hudba či televizní kanály. Všiml jsem si, že internet a mobily jsou pro většinu Kubánců v Havaně i ve Varadéru běžnou samozřejmostí.
Horší je to a hromadnou dopravou. Chybí autobusy, proto vypomáhají i soukromníci s nákladními auty.
Kubánská ekonomika j "postavena" na třech pilířích - státním sektoru, soukromém sektoru a na černém trhu. Ten určuje ceny, proto jsou zde tak vysoké. Státní sektor je postaven na zdravotnictví a na výrobě a prodeji léků. Kubánci prodávají služby lékařů okolním zemím. Jejich zdravotnictví je druhé nejvyspělejší v Americe (po Kanadě). Mají druhou nejnižší porodnost a dožívají se v průměru 78 let. Mají léky na rakovinu plic i na cukrovku. Dokonce vyvinuli léky proti amputaci nohou u cukrovkářů.
Kubánci sice mají velmi malé platy, ale zároveň mají mnohé minimální náklady - voda za 1,- CUP měsíčně, stejně tak plyn. Za odpad neplatí. Většina Kubánců bydlí ve svém bytě, nájem tedy neplatí.
S platem souvisejí ještě bonusy, které dělají významnější částku než je sám plat (pokud děláš v mlékárně, dostaneš každý den mléčné výrobky, při výrobě doutníků dostane Kubánec x doutníků a podobně).
Celé školství je zdarma. Základní škola je do šesté třídy. Pak následuje další stupeň do deváté třídy a střední škola do 12 třídy. Devět tříd je povinných. Žáci nosí uniformy. Učitelé jsou vážení ihned po lékařích.
Když Fidel Castro vyhrál revoluci, první krok, který učinil, byl ten, že začal likvidovat negramotnost lidí, která byla na Kubě vyšší než 60%. Hned první dva roky poslal učitele a studenty do všech míst Kuby, aby děti i lidi naučili číst, psát a počítat.
Cesta zpět probíhala podobně. Let s KML byl přeci jen o trošku lepší, ale jen díky tomu, že jsme si předem připlatili sedačky s větším prostorem na nohy. Přestup v Amsterdamu byl příšerný. Kontroly (3) byly až ponižující. Čekání bylo nepříjemné a občerstvení na tomto letišti (stejně jako v Havaně) odporné. Poslední let z Amsterdamu do Prahy se společností KML byl letem hrůzy. Starý Boeing se při startu tak klepal a třásl, že jsme docela zírali. Nicméně i přes řadu turbulencí (v Evropě bylo bouřkové počasí) jsme zdárně přistáli v Praze Ruzyni.
Pozitiva negativa
Jednoznačně je na Kubě velmi bezpečno. Za celou dobu jsme se nesetkali s nějakým obtěžováním jako například v Itálii či v Řecku na pláži. Ani večer v ulicích nebyl jediný problém.
Ubytování velmi slušné, rozhodně lepší než v Řecku. V Itálii i ve Španělsku bylo lepší. Ale není to tak podstatné. Důležité je, že bylo na pokoji čisto. Pokojské jsme nechávali na pokoji obden 1 CUC, euro si nevzala. Na pokojích jsou zásuvky, do kterých lze běžně zapojit dvoukolíkové české nabíječky. Funguje zde 220 V. Telefon, notebook i foťák tedy není problém připojit do sítě.
Ke koupení toho moc v hotelu ani v okolí není. Takže klasicky vyhrál rum a pár cetek. Trička s potiskem zde stojí 18 CUC, rum 7 - 12 CUC, podle kvality. A doutníky mi přišly strašně drahé.
V okolí hotelu je hlavní třída, kde je pár obchůdků (tržniček), restaurace, malé zdravotní středisko (lékař je i v hotelu) a spousta taxikářů, drožkařů a starých aut.
Personál většinou usměvavý a ochotný. Delegáti byli oba v pohodě.
Strava - určitě není špatná, ale pro mě osobně strašná - vše mastné, většina věcí smažených. Pro normální lidi v pohodě. Pro člověka zvyklého jíst zdravěji, problém.
Jídelna - velká, jídla velký výběr. Leč, po celou dobu pobytu nefungovala klimatizace, a to bylo peklo. Když jsme šli na jídlo do vedlejšího hotelu, tak nás tam nepustili, protože jsem měl tričko. Tam ale byla jídelna o dvě hvězdičky lepší. Číšníkům jsme dávali "bakšiš" jen občas. Není povinnost dávat při každém jídle. Na obědy jsme chodili do restaurace na pláži. Ta se mi ale zprotivila, protože zde byla dost bídná hygiena - zapáchali toalety ke stolům a na stoly a jakékoli jídlo neustále dělaly nálety desítky ptáků.
Pití - na pokoji je lednička, každý den jsme dostali "příděl" - 1,5 l vody v plastové láhvi, dvě třetinky piva a dvě třetinky limonády v plechu. Po celý den člověk mohl pít zdarma jakýkoli nápoj na barech - obvykle jsme si dávali Cuba Libre - cola s rumem.
Internet. Naprosto otřesné služby O2. Předplatil jsem si doma balíček 1 GB za 4 tisíce bez DPH, protože jsem potřeboval pracovat (neodkladné záležitosti). Internet se ani po několika telefonátech nepodařilo rozchodit. Informace z O2 se neustále různily. Budu jej reklamovat, ale kdo ví…. Kupoval jsem si tedy karty na připojení k WI-Fi u recepce. Cena za 1 hodinu něco přes 1,3 CUC. Internet stále vypdával, připojení nic moc. Ale čekal jsem to horší. Problém byl, že v té hodině třeba 20 minut připojení nebylo, ale stejně se čas neprodloužil. Většinou z hodiny opravdu net dvacet minut nefungoval.
Pláž a moře - co by kamenem dohodil. Opravdu hned u hotelu. Pláž - písečná (jemňounký bílý) 20 km dlouhá, tudíž místa dost. Pláž byla i čistá, byť kuřáci a další prasátka jsou i zde. Moře nádherně čisté, vstup do vody pozvolný. Pláž vhodná i pro malé děti. U břehu teplota moře snad 37 stupňů Celsia. Dále pak určitě nad 30. Prostě paráda. Na pláži lehátka a přírodní slunečníky. Ráno se muselo jít "zabrat" místo plážovými osuškami.
Negativem je chování řady turistů. Neskutečný nepořádek zanechali nejen v letadle, ale i v hotelu a okolí. A pak, ta jejich hlučnost. Na tu fakt u nás nejsme zvyklí. A taky dost bezohlednost. Úplně jsem zíral, co si dovolí - do bazénu klidně lezou s nohama oblepenýma pískem z pláže.
Největším pozitivem bylo teplé moře, krásná příroda, pohoda, bezpečí a klid.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama