MOTTO
"Dej mi mladou duši, Pane. Ať nenaříká, nereptá. Dej, ať neberu moc vážně své pošetilé malé já. Dej mi, prosím, humor Pane a milost, abych chápal vtip,
ať mám radost ze života a umím druhé potěšit."

Únor 2014

Husákovy děti

25. února 2014 v 18:46 | net |  Z internetu

Je mi čtyřicet tři. Prošel jsem z věku normalizace, kdy jsem se co by dítě doktora Husáka narodil, přes úchvatné časy sametové kocoviny, až k dnešnímu gangsterskému kapitalismu.Rád vzpomínám na své mládí. Přestože jsme žili v zcela nesvobodném režimu a drtili nás komunisté na každém kroku, jak mě zas a znova přesvědčují každý den méda masové manipulace, žili jsme tak nějak víc v klidu, spokojeně a spolu.Zato teď žijeme ve spěchu, nasraní a každý odděleně od ostatních. Mám z toho stres.Stres mám vlastně od rána do večera, když tak nad tím přemýšlím.Učil jsem se na střední škole v hodinách technické administrativy psát na stroji. Byl jsem druhý nejlepší ve třídě a udělal si i státní zkoušky. Později jsem rychlé psaní mnohkrát využil a využívám ho i ke své profesi. Pomalu se s ním však loučím.. vše se - nevím proč - odsunuje na ještě menší přístroje, mobily, ipody, kde mi jeden palec zabírá šíři tří písmenek... Mám z toho stres.

Československo, potažmo Českou republiku, jsem odmala považoval vždy za něco trochu výjimečného. Miloval jsem naši historii, stavby, mírumilovnost naší povahy, střídaní 4 ročních období .. vidím nyní, že kromě nových administrativních železo-betonových monster